• "

“ŠÍŘIT SE O PROFESIONÁLNÍCH AKTIVITÁCH FIRMY SONY BY BYLO PŘÍSLOVEČNÝM NOŠENÍM SOV DO ATHÉN. NE NADARMO TOTIŽ NESE PRAKTICKY VŠECHNA VIDEOTECHNIKA V TELEVIZNÍCH STUDIÍCH ZNAČKU SONY, A NE NADARMO SE DODNES SETKÁVÁM V RACKÁCH RENTALOVÝCH SPOLEČNOSTÍ S CD PŘEHRÁVAČI CDP-D1 1 , S CD REKORDÉRY CD-RW66, ČI S MINIDISKY MDS-E10. . . A TO I PŘESTO, ŽE TYTO PŘÍSTROJE PŘESTALA FIRMA VYRÁBĚT UŽ PŘED DESETI LETY. VÝROBKY SONY TOTIŽ PATŘÍ MEZI NEUVĚŘITELNÉ „DRŽÁKY“ (BEZCHYBNĚ FUNGUJÍ I PO DESETI LETECH DRANDĚNÍ PO D1 A PROVOZOVÁNÍ V HORKU , ZIMĚ, PRACHU I DEŠTI ) , A NAVÍC DODNES PŘEDSTAVUJÍ KVALITATIVNÍ VRCHOL V DANÉ KATEGORII. ZKRÁTKA: „CO SONY PROFESSIONAL DĚLÁ, SKORO VŽDY DĚLÁ DOBŘE. “

K testování jsem tentokrát dostal docela slušnou nálož: Rackový duální přijímač DWR-R02D, beltpack vysílač DWT-B01 v dražší verzi s uzamykatelným konektorem Lemo a dvě „ručky“ DWM-02, z nichž jedna byla osazena hlavou SHURE s vložkou SM58 a druhá firemní kondenzátorovou kapslí SONY CU-C31. Dále jeden pár externích antén (slangově zvaných „sloní uši“) SONY AN-01 a příslušné koaxiální kabely k jejich připojení (součástí dodávky byly samozřejmě i jednoduché prutové antény, které jsou v příslušenství přijímače). Jaká idea stála za vznikem nové série profesionálních „bezdrátů“? Nepochybně snaha, aby „uměly“ všechno to, co nabízí konkurence, a ještě něco navíc! Kromě zvukově naprosto precizního a věrného přenosu, prostého artefaktů komprese a expanze, šumů a rušení, který je principiálně dán digitalizací signálu (a s tím související možností „vměstnat“ do určitého přenosového pásma řádově větší množství kanálů) je zde tím nejpodstatnějším „navíc“

na přenášeném (zvukovém) signálu nezávislé bezdrátové spojení mezi přijímačem a vysílačem. Toto „navíc“ totiž umožňuje u jednou „spárované“ dvojice dosud nevídanou věc: Ovládat kompletní nastavení parametrů a funkcí vysílače z příslušného přijímače (potažmo z k němu připojeného PC)! V případě potřeby lze dokonce ovládat i některé funkce přijímače z příslušné handky nebo beltpacku!!! Zatímco data „zvukového“ signálu jsou přenášena v pásmu UHF („moje“ sestava byla přeladitelná v oblasti 33. až 40. TV kanálu, tedy v rozsahu kmitočtů 566,025 až 630,000 MHz), obousměrný přenos ovládacích („Cross Remote“) a monitorovacích signálů (označovaných firmou SONY jako „metadata“) probíhá zcela nezávisle ve „Wi-Fi“ pásmu 2,4 GHz. Nyní je ještě zajisté potřeba zmínit se o té nejdůležitější výhodě, kterou nám digitální systém DWX přináší (pomineme-li dokonalý přenos a neporovnatelné možnosti dálkového ovládání a monitorování)

Je to především možnost provozovat až 82 kanálů (41 receiverů DWRR02D) zároveň! V této maximální konfiguraci budeme potřebovat ještě dvojici rackových 1HU anténních dividerů SONY WD-850. Pokud však pracujeme s 16 a méně kanály, nepotřebujeme již ani žádný anténní divider, vystačíme si s prostým „daisy-chainingem“ anténních vstupů a výstupů na receiverech… Třešničkou na digitálním dortu je potom funkce „encryption“, která nám umožňuje zakódovat vysílaná digitální data tak, aby přenášený signál nebylo možné odposlouchávat. Jistě – pokud budete zvučit koncert Karla Gotta, agenta FSB pravděpodobně nebude zajímat, že si legendární slavík již po milionté hodlá pochutnat na mírně přeslazené kávě (a jinak nic), ale jestliže se budete ucházet o zakázku na ozvučení příštího summitu NATO? V takovém případě může tato výbava rozhodnout o tom, zda vám tento lukrativní „kšeftík“ spadne do klína či nikoliv.

Rackový duální přijímač DWR-R02D

Ale nyní už se pojďme věnovat jednotlivým komponentům – jako první si vezměme na paškál přijímač (a jeho příslušenství). Racková jednotka 19“ x 1HU je hluboká 320 mm a váží 4,1kg. Napájecí zdroj je interní. Na předním panelu nalezneme (zprava doleva): reliéfní pokovené firemní logo SONY (v provedení, jak je známe z luxusní HiFi techniky tohoto výrobce), kolébkový sítový vypínač („utopený“ v plastové vaničce, která ho chrání před náhodným stiskem), kruhové tlačítko UTILITY (společné pro ovládání obou dvou přijímačů)… Následují ovládací a indikační prvky prvého přijímače: tedy rozměrný display s bílými symboly na černém pozadí, kterému na spodní hraně (pod sloupcovými indikátory úrovně) sekundují ještě dvě podlouhlé tříbarevné LED RF a AF/PEAK; červená LED ALERT, kombinovaný rotační enkodér ovládající prakticky všechny funkce (nastavují se otáčením, vybírají a potvrzují stiskem), doplněný kruhovým tlačítkem ESC (pro opuštní volby), a konečně tři obdélníková tlačítka RECEIVER, TRANSMITTER a RF REMOTE. Tyto ovládací a indikační prvky se na panelu ještě jednou opakují, tentokrát v sekci druhého přijímače. Na pravém okraji panelu se pak ještě nachází sluchátková zdířka (jack 6,3mm) spolu s regulátorem hlasitosti,

Konektor REM ANT slouží k obousměrné komunikaci mezi vysílači a přijímačem na frekvenci 2,4 GHz.

jehož stiskem můžeme „krokovat“ mezi poslechem každého z přijímačů v jednom uchu, jen prvého, jen druhého a konečně součtového signálu z obou dvou (zvolenou možnost nám indikují čtyři drobné LE diody, popsané 1/2, 1, 2, a 1+2). Výčet uzavírá typové označení Digital Wireless Receiver DWR-R01D. V „rackových uších“ čelního panelu jsou otvory pro BNC průchodky, takže je možno pomocí těchto spojek a dvojice krátkých kablíků vyvést antény na čelní panel, jak je to dnes ostatně běžné. Snad bych ještě zmínil zpracování, matně šedý lak, bílý potisk, chod ovládacích prvků – to vše je naprosto dokonale precizní, zmiňované displeje jsou typu OLED s vysokým kontrastem, perfektní ostrostí a tudíž opravdu dokonalou čitelností. Při pohledu zezadu uzříme (opět zleva doprava) mimo jiné analogové výstupy 2 a 1 na konektorech XLR. Jinými typy konektorů přístroj nedisponuje, což je třeba pro kytaristy trochu škoda. Dále tu máme sekci digitálních výstupů ve formátu AES/EBU – tedy opět dvojici XLR samečků, doplněnou o pár konektorů BNC pro externí WORD CLOCK synchronizaci, a dokonce se spínačem zakončovacího odporu 75 Ohm pro případ, že se „náš“ přijímač octne na konci řetězce. Zadnímu panelu nechybí konektor BNC-R (pro přenos digitálního audiosignálu na velké vzdálenosti), ani ethernetový konektor RJ45 označený LAN pro připojení do PC, popřípadě do počítačové sítě. Trochu překvapením je napoprvé konektor REM ANT pro připojení antény, sloužící k obousměrné komunikaci mezi vysílači a přijímačem na frekvenci 2,4 GHz. Zcela vpravo téměř „končíme“ přítomností „dvou a dvou“ konektorů BNC anténních vstupů a výstupů,

díky kterým pro 8 a méně přístrojů (tedy až 16 kanálů) nepotřebujeme žádný anténní distributor nebo jiný externí hardware. Stačí nám na zadních panelech propojit anténní vstupy a výstupy krátkými propojovacími kablíky systémem „daisy-chain“.

Regulátorem hlasitosti můžeme „krokovat“ mezi poslechem každého z přijímačů v jednom uchu, jen prvého, jen druhého a konečně součtového signálu z obou dvou.

Dodávané pružné prutové antény jsou zajímavé tím, že jsou jen 9 cm dlouhé a s BNC konektorem jsou spojeny napevno pod úhlem 120° bez obvyklého kloubu, který se obvykle stává prvním zdrojem problémů. Většinou se totiž po čase uvolní, antény se začnou různě „kácet“, a nebo se někomu podaří anténu v tomto zranitelném místě ulomit… Takže za mne pochvala! Poslední položkou do výčtu je klasický IEC konektor AC inlet. Přivádí síťové napájení. Zde mne trochu zarazilo, že na rozdíl např. od Audio- Technica AEW-R5200 nebo Shure UR4D v oblasti napájení výrobce s „daisy-chainingem“ nepočítá, paralelní outlet tu chybí.

230422Externí deskové směrové antény AN-01 mají trapézový tvar, mohou pracovat v širokém rozsahu kmitočtů 470-862 MHz, vyžadují „po kabelu“ přivedené „ss“ napájecí napětí 9-12V (napájení lze na našem přijímači zapnout). Jak je obvyklé, vybaveny jsou úchytem, který je možné našroubovat na mikrofonní stojan. Méně běžné už je, že antény jsou vylehčeny šesti podlouhlými otvory, a také to, že vedle konektoru BNC je miniaturní přepínač zisku s polohami AUTO, 18 dB, 10 dB a 0 dB. Rád bych ještě tímto poděkoval kolegovi Ondřejovi Čadovi z firmy AV Media (i uživatelský manuál SONY mu dává za pravdu) za napomenutí, že směrové antény mají mířit „špičkou“ do míst, kde se pohybují interpreti. ;o)  Na závěr se zmíním ještě o jednom komponentu signálu, který mi byl nabídnut, ale který jsem nevyužil – je jím jednotka RMU-01, kterou výrobce důrazně doporučuje použít, pokud plánujeme provoz více než 6 kanálů přijímačů. RMU-01 lze přes hub připojit do sítě k notebooku, z něhož ovládáme přijímače. Tato jednotka se potom stará o vysílání a přijímání „metadat“ systému Cross Remote (nyní vlastně již Network Remote) – až pro 82 vysílačů (vlastně potom supluje onu miniaturní WiFi anténku zezadu na přijímači). Těchto jednotek může být připojeno až devět kusů, abychom je mohli rozmístit v různých místech, která potřebujeme pokrýt signálem.

Duální přijímač nabízí na každém kanálu rozměrný a přehledný display s bílými symboly na černém pozadí, vysokým kontrastem, perfektní ostrostí a tudíž opravdu dokonalou čitelností…

Kombinovaný rotační enkodér (doplněný kruhovým tlačítkem ESC) ovládádá prakticky všechny funkce (nastavují se otáčením, vybírají a potvrzují stiskem)…

Jak vypadá příslušná handka?

Samotné ergonomicky tvarované tělo o délce 194 mm a maximálním průměru 37 mm je zhotoveno z odolného kovu. Na jeho povrchu nejsou žádné volně přístupné indikační a ovládací prvky, což chválím! K těm se dostaneme až poté, co odšroubujeme vrchní kryt a stáhneme jej o kus dolů. Objeví se pěkně provedený „compartment“ pro dvě AA baterie umístěné za sebou, který je mimochodem tak šikovně vyřešený, že se z něj baterie nevysypou, a přitom jdou naprosto hladce vyndat.

Co dokáže dobrý nápad a jedna plastová „pacička“!? Na jeho „zádech“ jsou potom ony ovládací „čudlíky“: tlačítka SET, (-) a (+), miniaturní posuvný vypínač a posléze miniaturní, ostrý a kontrastní černobílý display. Máme zde k dispozici také miniUSB konektor, jímž lze i vysílač v případě potřeby spojit s PC. Ikony na displeji nás informují o probíhajícím přenosu signálu, nastaveném vysílacím výkonu (můžeme volit mezi 50, 10 a 1mW), o úrovni audiosignálu, jeho špičkách, uzamčení vypínače, úrovni „Cross Remote“ signálu a také o stavu baterie. Ostatní funkce v menu se zobrazují na dvou řádcích alfanumerické části displeje. V základním okně vidíme jméno a označení vysílače. Na spodním konci tělo končí krytem antény z černého plastu, dále je zde možnost spolehlivě (pomocí zajímavě tvarované, plastové bajonetové „matice“) uchytit barevný plastový identifikační kroužek, kterých s každou handkou obdržíme 9 kusů (podobnou možností z konkurenčních systémů disponuje, pokud vím, jedině Sennheiser. Jeho nasazovací plastová „víčka“ je ovšem poměrně snadné z handky ztratit…) A mimochodem, na samém konci mikrofonu, uprostřed krytu antény, je přece jen pod plastovým světlovodem jeden jediný „volně přístupný“ indikační prvek – miniaturní LE dioda, která svým svitem indikuje běh, a blikáním blížící se „smrt“ baterie.

Mnohem zajímavější je ovšem závit na opačném konci těla – „hlavy“ na mikrofon je totiž možno použít od nejrůznějších výrobců – zcela bez adaptéru „pasují“ modely Shure, s adaptérem s jistotou v manuálu přímo jmenované Sennheiser a Neumann, zaslechl jsem ale i něcoo Audixu či DPA. Podle typu a výrobce může či nemusí být k jejich montáži potřeba použít „third party capsule digital wireless“ adaptér. Použít lze samozřejmě i hlavy z domácí stáje, zde jsou k dispozici dynamické vložky SONY CU-F31,CU-F32 a kondenzátorová CU-C31 (kterou byla osazena jedna z „mých“ handek). Handky jsou dodávány v elegantních, úzkých, koženkou potažených kufříčcích, které obsahují molitanovou inlay, v níž je uloženo tělo mikrofonu, plastová mikrofonní objímka, sada identifikačních plastových kroužků a USB kablík. Mikrofonní hlavy s vložkou jsou dodávány samostatně. V molitanové vložce jejich kufříku je ale vybrání tvarované pro kompletní mikrofon, tedy včetně hlavy.

Dalším komponentem v sadě je beltpack…

Beltpack mě při prvním uchopení do ruky překvapil opravdu minimální hmotností, takže jsem si v první chvíli pohrdavě pomyslel cosi o plastu – neprávem! Tělo je totiž precizním odlitkem z hořčíkové slitiny (!), lakovaným jemně strukturovaným matně černým lakem. „Prázdný“ pack bez baterií tak váží méně než alkalické „tužkáče“, které do něj vkládáme! Design beltpacku je úchvatný. Zámek vyjímatelného kontejneru pro baterie (jenž může být nahrazen blokem akumulátoru) je natolik sofistikovaný, že naprosto nehrozí jeho samočinné uvolnění, a přitom jej lze pohodlně vyndat jednou rukou. Rozměry beltpacku jsou 79 x 62 mm a silný je pouhých 16 mm. Měkká „kablíková“ anténka o délce 125 mm je odnímatelná pomocí šroubovacího konektoru (chválím!). Na horní hraně vysílače se nachází anténa, dvě indikační LED AF/PEAK a POWER (komentáře předpokládám netřeba) a čtyřpinový konektor LEMO doplněný bajonetovým zámkem, podobným jako u konektorů BNC, jen větších rozměrů. Plochá čelní stěna nese miniaturní displej (identického typu, jaký se skrývá uvnitř handek, tedy opět OLED s bílými symboly na černém pozadí, jasný, ostrý a dokonale čitelný) a do roviny panelu zapuštěná tlačítka SET, (+) a (-). V levé bočnici je umístěn miniUSB konektor, chráněný pryžovou krytkou. V pravé pak zapuštěný posuvný přepínač ON/OFF a již zmíněný „šuplík“ na baterie. Drátěná „opasková“ spona je velmi hezky provedena z tenké, ale pevné a pružné ocelové struny, dobře se s ní manipuluje a dobře drží (i třeba na tak exponovaném místě, jako je popruh od kytary). Beltpack je dodáván v podobném, jen ještě štíhlejším kufříku než mikrofony.

Ovládací software Wireless Studio

Kromě továrního CD s instalací jsem obdržel od distributora i vypálené CD-R s verzí 3.05. Instalace je rychlá a bezproblémová, po propojení PC a přijímače CAT5 kabelem stačí zadat ručně IP adresu a spojení naběhne. Pokud pracujeme s více systémy, systém je sám proskenuje a uloží do seznamu „Devices“. Pokud jsou přijímače a vysílače již spárovány, můžeme ihned zasahovat do nastavení parametrů vysílačů i přijímačů a monitorovat jejich funkce. Na přiložených printsctreenech se můžete podívat, jak prostředí WS vypadá – vše je samozřejmě podřízeno tomu, aby bylo možno pracovat s velkými počty systémů najednou. Dle mého názoru je vše přehledné a uživatelsky přívětivé. Veškeré funkce, o nichž jsme dosud hovořili, jsou nyní dostupné i z řídícího notebooku, můžeme tedy např. dálkově přeladit kterýkoli vysílač či přijímač…

Postřehy z praxe

Při prvním použití (na Žateckém Chmelobraní) jsem prostě komponenty zapojil, zapnul a bez scanování pásma a přelaďování „jel“ na kmitočtech, na nichž byly obě handky zrovna naladěny (tak, jak jsem je dostal). Samozřejmě, jak jsem posléze zjistil, podařilo se mi „strefit“ se frekvencemi přímo do nejvíce zarušené oblasti; přesto jediným projevem problémů byly nepatrné dropouty a zvýšená spotřeba baterií ve vysílačích – a to prosím v podmínkách, kde by analogový systém pravděpodobně vůbec neběžel anebo vypadával již ve vzdálenosti několika metrů… Přenos je velmi čistý a věrný, prostý jakýchkoli ruchů a na rozdíl od analogových systémů se zcela nekomprimovanou dynamikou. „Provařenou“ vložku SHURE SM58 snad není třeba nijak komentovat; bezdrátový přenos se na zvuku nijak nepodepisuje a mikrofon zní stejně, jako jeho „drátová“ verze. Kondenzátorová kapsle poskytuje nadprůměrně dobrou artikulaci, pravděpodobně díky „rovnějšímu“ kmitočtovému průběhu přirozenější barvu hlasu, „křišťálovější“ vyšší středy i nejvyšší kmitočty, vynikající mikrodynamiku… a také překvapivě ještě nižší úroveň základního šumu (šum je samozřejmě slyšitelný pouze ve „vytavených“ sluchátkách). Na druhou stranu je „kondík“ méně tolerantní třeba k zdůrazněným sykavkám a jiným hlasovým vadám – prostě pokud je hlas plný a hezký, hezký je i výsledný zvuk. „Kondík“ má také větší přeslechy z okolí a dříve nabíhá do vazby. Pokud mohu srovnávat (sluchová paměť je ošidná, a pokud nemáme možnost srovnat oba elementy na stejném zvukovém systému, můžeme se klidně stát obětí vlastních dojmů), není tak „převýškovaná“ jako třeba SHURE KSM9, u které skoro vždy musím vyřezat něco okolo 8-10 kHz, abych nevazbil v monitorech, ale třeba Audio-Technica AE5400 mi připadala nepatrně příjemnější – a také s větší odolností vůči feedbacku. Přesto si myslím, že třeba pro přenosy nebo komentování tam, kde se nebudeme potýkat se zpětnou vazbou, může být SONY díky svému vyváženému a artikulovanému zvuku skvělou volbou.

Rozhodně se jedná o dobrý mikrofon.Bohužel jsem neměl možnost použít tento mikrofon např. na nějakém kvalitním ženském vokálu, to by byl dobrý prubířský kámen a byl bych schopen říci více. V případě beltpacku platí totéž – přenos je skutečně lineární, takže například kytaristovi (Czendálovi z Cocotte Minute) zde poněkud chyběl „degradující“ vliv kabelu. Zvuk se jevil „ostřejší“ než s „drátem“ (což ostatně někteří výrobci řeší i v případě analogových systémů jednoduchým a účinným způsobem: přidáním paralelní kapacity přímo uvnitř jacku propojovacího kablíku vysílače). Trochu podstatnější vadou je v případě použití s nástrojem nemožnost plynule regulovat výstupní úroveň z přijímače. Nastavení „gainu“ na kytarové hlavě musí být jiné, a to má samozřejmě vliv i na barvu, zvláště v případě zkreslených zvuků a nám to ztěžovalo srovnání. Ale popravdě – zdá se, že s použitím tohoto systému kytaristy výrobce ani příliš nepočítá… Ostatně investovat příslušnou částku by asi byl mezi muzikanty ochoten jen málokdo. Dále bych chtěl upozornit, že funkce přepínání vysílacího výkonu není samoúčelná. Pokud se naši interpreti pohybují ve vzdálenosti do 10 m od přijímače, (tj. na běžném českém klubovém pódiu), může docházet k přehlcování přijímače (což se projeví oranžovým nebo červeným zabarvením LEDky RF při přiblížení vysílače k přijímači), takže vystačíme i s výkonem nastaveným na LOW, tedy 1mW. Šetříme tím i svoji kapsu, protože spotřeba baterií dále poklesne. Za zmínku jistě stojí čerstvá novinka, přístroje inovované série označené DWX-N, které je možno prolaďovat v extrémně širokém rozsahu od 470 MHz do 710 MHz, a které jsou kromě toho vybaveny třemi různými kodeky optimalizovanými pro různé aplikace (z hlediska odolnosti vůči výpadkům a především s kratší latencí (1,5 ms oproti 3,4ms u mnou testovaného systému) a umožňující přenos až v Hi-Res formátu 24 bit, 96kHz. Nové komponenty jsou přitom plně kompatibilní i s testovanou verzí.

Závěr

Omlouvám se předem všem, pokud jsem v tomto textu opomněl zmínit právě onu funkci, která je zajímá. Uživatelský manuál každé komponenty čítá několik desítek stran a můj krátký test jej nemůže suplovat. Doufám, že potřebné informace naleznete na netu výrobce:https://pro.sony.com/bbsc/ssr/cat-audio/catwirelessmics/ nebo na stránkách dovozce; eventuálně se neváhejte obrátit s dotazy mailem či telefonem, věnovat se vám zde budou odborníci nejen na slovo vzatí, ale i milí a vstřícní. Já tímto děkuji panu Martinu Vysušilovi za obětovaný čas a navíc za skvělou kávu!

Pokud bych měl shrnout svůj názor na testovaný produkt: V sérii DWX dostaváme do rukou zařízení, která o hodný kus posouvají běžně vnímané „hranice možného“. Tomu samozřejmě – bohužel – odpovídají i ceny, které „obyčejnému smrtelníkovi“ mohou způsobit i srdeční záchvat. Pro skutečně profesionální uživatele – broadcasting, muzikály, divadla, velké rentovací společnosti – však bude jistě skvělou volbou.

Popravdě, zatím jsem neměl v ruce srovnatelný systém. Tedy nejen „strongly recommended“, ale navíc „incomparable“!

Autor recenze pro Music Store : Martin Dušák

Flexibilita

Studio a přenosové vozy

Použití ve studiu i v přenosových / záznamových vozech

ENG systémy

Snadné nasazení se SONY kamerami

Live, instalace, rental

Systémy pro náročné živé aplikace a instalace (divadla, multifunkční haly)

Další produkty SONY Professional

Další značky

Kategorie AV produktů