Solitaire P Planární sluchátka T+A
Solitaire P recenze, kterou na serveru hifi-voice napsal respektovaný expert s citlivým uchem Daniel Březina tentokráte bere pod drobnohled první planární elektrostatická sluchátka T+A.
Sluchátkový svět se v posledních letech rozšířil neuvěřitelným způsobem, což nejlépe ilustruje skutečnost, že co ještě relativně nedávno bývalo velmi drahým luxusem (dejme tomu sluchátka v kategorii kolem 25 000,- Kč), tak je dnes v podstatě lepším standardem a sluchátka za vyšší desítky tisíc nejsou výjimkou. T+A si ale troufli jít rovnou do kategorie nejvyšší, kde se reálně nachází jen minimum konkurence – jmenovitě třeba Abyss AB-1266 Phi, HiFi Man Susvara, STAX SR-009S nebo Focal Utopia.
Solitaire P, jak se rozhodli svou verzi sluchátkového absolutna nazvat němečtí vývojáři, poznáte podle decentních tvarů a pěkných materiálů (což je přístup, který rozhodně nesdílí každý výrobce). Základní konstrukce je z poctivých hliníkových částí, všechno je mechanicky perfektně zpracované, klouby jsou provedené odolně a třeba i na vysouvacím mechanismu týlního mostu je cítit, že materiálově jsou sluchátka tak, jak mají být.
Na to, že Solitaire P jsou první sluchátka firmy T+A, nutno říct, že jimi potvrdila svou pozici technologicky orientovaného výrobce – je cítit, že do návrhu bylo investováno dost času a dost myšlenek, protože ačkoliv jsou Solitaire P sluchátka až děsivě drahá, jsou prostě krásná. Jsou výtečně vyrobená a patří mezi nejkomfortnější, se kterými jsme se kdy potkali. A to je důležité, protože jejich zvuk je ve své přirozenosti a neobvyklé, neslýchané kombinaci technické preciznosti a jakési organické hladkosti a jemnosti ultimativně návykový, pročež je patrně nebudete chtít sundat z hlavy. Ani rekordních deset hodin poslechu prakticky v kuse pak s nimi nevedlo k pocitu vyčerpání nebo bolesti za krkem. Faktem je, že Solitaire P vám ale otevřou každou nahrávku jako luxusní mušli, plnou lahodných zážitků. Tohle jsou rozhodně jedna z nejlepších sluchátek na aktuálním trhu a mají to „konečné“ kouzlo, díky němuž budete chtít víc, víc, víc a víc hudby…
Daniel Březina.
