HANA UR recenze
HANA Umami Red recenze, kterou pro server hifi-voice sepsal Daniel Březina se tentokráte věnuje referenční gramofonové přenosce japonské značky HANA.
Vedle čtyř základních chutí (slaná, sladká, kyselá, hořká) máme cit ještě pro jednu, jejíž receptor byl ale identifikován teprve přes 22 lety. Říká se jí umami (od japonského slova „umai“, neboli delikátní, chutný) a je to takový ten pocit, že vám něco opravdu šmakuje. Právě toto slovo použil pro svou vrcholnou přenosku japonský výrobce HANA (což je mimochodem zase japonské slovo pro „krásno“).
S trochou fantazie tak lze říci, že top model této poměrně mladé značky, stavící ovšem na umění starých a zkušených mužů (hlavní postavou je pan Masao Okada, který první přenosky vyráběl již v roce 1964) s typicky japonským citem pro jemnou mechaniku, se dá přeložit jako „delikátní krása v červené“.
Umami Red je MC přenoska (jiné HANA nevyrábí) a je vyráběná za pomoci špičkové techniky a velkého podílu ruční práce v Japonsku (jinak to HANA nedělá). Tělo přenosky je červené, s černým čelním panelem s firemním logem, samotný mechanický systém přenosky je vyvedený v zlatavé barvě, stejně jako nápisy na těle.
Umami Red je krásná, dospělá přenoska – ostatně, musí být, když už máte za takhle malou věcičku zaplatit takové peníze. Ale to je vlastně jediné, co lze říct o Umami Red a nebude to čistě nadšeně pozitivní – cena už je prostě vyšší a Umami Red nahraje 3x lépe, než třeba model ML – i přesto je to vlastně výhodná koupě, neb saháte po zvukové kvalitě z nejvyšší třídy, aniž by to znamenalo statisícové investice jako u leckteré konkurence. Pokud nicméně máte nějaké pěkné velké šasi a perfektní raménko, Umami Red je velmi lákavou lahůdkou, která vám s trochu vlastní stopou (tedy dávkou měkkosti a jemnosti, s vřelejším nádechem a sladkostí) nabídne pronikavé, hluboké, barevné zážitky. Je to dospělá přenoska, která si neklade za cíl být úplně nejautentičtější, ale chce být úplně nejzábavnější za každých okolností a to se dost možná i daří. HANA Umami Red je opravdu velmi „umami“.
Daniel Březina.
