Při prvním použití (na Žateckém Chmelobraní) jsem prostě komponenty zapojil, zapnul a bez scanování pásma a přelaďování „jel“ na kmitočtech, na nichž byly obě handky zrovna naladěny (tak, jak jsem je dostal). Samozřejmě, jak jsem posléze zjistil, podařilo se mi „strefit“ se frekvencemi přímo do nejvíce zarušené oblasti; přesto jediným projevem problémů byly nepatrné dropouty a zvýšená spotřeba baterií ve vysílačích – a to prosím v podmínkách, kde by analogový systém pravděpodobně vůbec neběžel anebo vypadával již ve vzdálenosti několika metrů… Přenos je velmi čistý a věrný, prostý jakýchkoli ruchů a na rozdíl od analogových systémů se zcela nekomprimovanou dynamikou. „Provařenou“ vložku SHURE SM58 snad není třeba nijak komentovat; bezdrátový přenos se na zvuku nijak nepodepisuje a mikrofon zní stejně, jako jeho „drátová“ verze. Kondenzátorová kapsle poskytuje nadprůměrně dobrou artikulaci, pravděpodobně díky „rovnějšímu“ kmitočtovému průběhu přirozenější barvu hlasu, „křišťálovější“ vyšší středy i nejvyšší kmitočty, vynikající mikrodynamiku… a také překvapivě ještě nižší úroveň základního šumu (šum je samozřejmě slyšitelný pouze ve „vytavených“ sluchátkách). Na druhou stranu je „kondík“ méně tolerantní třeba k zdůrazněným sykavkám a jiným hlasovým vadám – prostě pokud je hlas plný a hezký, hezký je i výsledný zvuk. „Kondík“ má také větší přeslechy z okolí a dříve nabíhá do vazby. Pokud mohu srovnávat (sluchová paměť je ošidná, a pokud nemáme možnost srovnat oba elementy na stejném zvukovém systému, můžeme se klidně stát obětí vlastních dojmů), není tak „převýškovaná“ jako třeba SHURE KSM9, u které skoro vždy musím vyřezat něco okolo 8-10 kHz, abych nevazbil v monitorech, ale třeba Audio-Technica AE5400 mi připadala nepatrně příjemnější – a také s větší odolností vůči feedbacku. Přesto si myslím, že třeba pro přenosy nebo komentování tam, kde se nebudeme potýkat se zpětnou vazbou, může být SONY díky svému vyváženému a artikulovanému zvuku skvělou volbou.